Na tuto otázku je jednoduchá odpověď. Již asi 11 let jsme chovateli yorkshirského teriéra. Jako prvního jsme se koupili pejska, kterého jsme pojmenovali Eda. O chovu psů jsme nic nevěděli a tak jsme ani nepřemýšleli nad tím, jakého pejska kupujeme. V novinách jsme našli inzerát jedné nejmenované "chovné stanice" a tak jsme se tam vydali. paní nám otevřela a zavedla mezi psy. Ti žili v ne příliš pěkných podmínkách, ale toho jsme si v té době v podstatě nevšimli. Měli jedno jediné štěňátko k odběru a rozhodování bylo velice rychlé. Pejsek s námi během chvíle jel do nového domova. Stále jsme přemýšleli nad jménem a nakonec jsme ho pojmenovali Eda. Eda byl tedy pes bez průkazu původu. (V té době jsme ani nevěděli co to znamená). Edíka jsme samozřejmě milovali, starali se o něj s tou největší láskou. Jednoho dne ale Eda dostal záchvat (nejspíše epileptický) a spadl nám ze schodů. Vypadalo to, že se nevyléčí a nepřežije. Paní doktorka se nám ale o něj výborně postarala, nechala si ho na veterině a za 2 dny jsme si ho odvezli domů. Byl v hrozném stavu, naprosto nepohyblivý, nejedl, nepil. Věnovali jsme mu ale takovou péči, že asi za měsíc jsme ho postavili na nohy. Nikdy už nebyl úplně zdravý, ale v podstatě by to cizí člověk nepoznal. Asi rok a půl poté byl bez větších komplikací, zdravotních problémů. Poté se ale jeho zdravotní stav začal hodně zhoršovat, nejspíše z důvodu nádoru v mozku. Asi půl roku jsme mu věnovali veškerou možnou péči lékařů i nás, ale poté co přestal úplně chodit, jíst, pít. atd. nám nezbylo nic jiného než pejska déle netrápit. Nechali jsme Edíka usnout 14.2.2006. Bylo mu pouze 7 let.