Těhotenství naší Áni nebylo vlastně vůbec plánované. Když se ale po 4 měsících začala nečekaně hárat, spočítala jsem si, že by se možná štěňata narodila na začátku letních prázdnin, což by pro mě bylo výhodné. Měla bych čas se o ně starat. S taťkou jsme vše domluvili, zajeli k veterináři, aby nám udělal krevní testy a i přes mamčiny protesty jsme Áňu připustili. Veterinář nám podle testů řekl, že je už pozdě a šance na otěhotnění je jen asi 20%.
      V Českých Budějovicích se zrovna konala mezinárodní výstava psů, a tak jsme domluvili s majitelkou pejska Vendelín Pipín de Dráb na připuštění. Připuštění proběhlo bez problémů, a tak jsme čekali, zda se vydařilo. Poprvé jsme se dozvěděli, že bylo úspěšné od pana veterináře na ultrazvuku, cca ve 3.-4. týdnu těhotenství. Ten nám oznámil, že čeká 2-3 štěňata. Anuška také změnila své chování. Byla mazlivá, což u ní – samotářky není zrovna obvyklé. Začalo dlouhé čekání. Tedy dlouhé, čas utekl poměrně rychle. Porod se blížil a Anušky bříško rostlo čím dál víc. Skoro jsme podezřívali veterináře, že tam musí být více štěňátek.
      Pak už se doopravdy přiblížil čas porodu, a tak jsme s tím seznámili našeho veterináře zeptali jsme se na důležité informace. Začali jsme se připravovat na samotný porod. První možný den porodu byl v úterý 23.6.2009. To byl 59.den těhotenství. A tak již od předchozího dne byl připraven bazének s dekou, ručník, obvaz, buničina, desinfekce, prostě vše, co příručky a internet doporučují.
      Již v noci z neděle na pondělí začala být Anička v noci nervózní. Stále hrabala, pochodovala po místnosti.Porod ale stále, naštěstí, nepřicházel. V úterý dopoledne nám taťka odjel na služební cestu do Zlína, a tak jsem spala s mamkou v ložnici. (Tedy spíše nespala). Už od večera (cca 20h) začala každou půl hodinu chtít ven. Už to nám bylo podezřelé, ale prozatím jsme nic neřešili. Když jsme ale kolem 22h zalezli do postele, začala Anuška nepokojně pochodovat dokola po místnosti a namáhavě dýchala. Do toho hrabala ve svém pelíšku … no prostě začala mít veškeré příznaky začínajícího porodu.
      Na internetu jsem se dočetla, že tato fáze trvá 2-5hodin. A tak jsem se rozhodla čekat. Chování se měnilo. Chůze byla rychlejší, dýchání silnější. Asi v 11h jsme zaznamenali viditelné stahy. Tím začala 2.fáze, kdy asi do půl hodiny vytlačila kuličku o průměru asi 5cm, kterou prokousla. Předpokládali jsme, že to je plodová voda. Jak psali v chytrých článcích, tak do 1 hodiny se mělo narodit 1.štěně, jinak musím volat veterináře. Tuhle fázi jsme u Anušky prvního porodu neviděli, protože když jsme přišli, měla už porozené jedno mrtvé štěně. Anuška se občas prošla po pokoji a zase zalehla. Nebylo viditelné žádné přílišné tlačení a už to trvalo více než hodinu. Nervozita mi nedala a zavolala jsem veterináře. Ten mě ujistil, že je zbytečné plašit, protože zmíněná hodina vůbec nic neznamená. Čas pro tuto chvíli nehraje roli. A tak jsme pokračovali v porodu. Teda Anuška.
      V 1h ráno na nás vykouklo 1.štěně. Rychle jsem roztrhla obal a začala vytahovat pupeční šňůru z těla matky, jak nás to učila sestra při prvním porodu. Ta se bohužel přetrhla. Áňa začala štěně lízat, já jsem jej třela froté ručníkem. Štěně zapískalo, otevřelo tlamičku a nám bylo jasné, že žije. Obrovskou radost jsme měli také z toho, že je to fenečka. Moje vysněná . Hned jsme ji dali k cecíkům, aby se trochu napila a čekali jsme na další štěně.
      Asi po půl hodině začaly další stahy a štěně se dralo ven. Jaké bylo ale naše zděšení, když jsme uviděli zadní nožičky a ocásek bez plodového obalu. Nožičky zůstaly koukat z Áni ven a ona je chudák nemohla vůbec vytlačit. Snažila jsem se jí pomoct, ale moc to nešlo. Nakonec jsem hlavně stála o to, aby to přežila Áňa. Už to vypadalo hodně kriticky, když štěně vykouklo ven. Hlavičku mělo zamotanou v obalu, a tak jsme ho rychle vyprostili ven. Nechali jsme Áňu ať ho olizuje já jsem ho třela ručníkem….a povedlo se, žačalo dýchat. Už jsme nechtěli žádné další štěně, ale přesto tam ještě jedno bylo a chtělo ven. Anuška už nemohla, byla úplně zničená. Přesto musela tlačit a dostat ven toho posledního vetřelce. Trvalo to poměrně dlouho. Nakonec po úmorném tlačení ze sebe dostala obrovský „balón“ asi 6cm v průměru, který z ní ale visel, stejně jako předtím nožičky. Ale co s tím? Nakonec jsem se rozhodla blánu roztrhnout. To byl ten nejlepší nápad, protože štěně i s placentou vyklouzlo ven a bylo to. Bude ale dýchat, po tak náročném porodu? Ano, povedlo se! Byl tu druhý kluk jako buk. Měl 138g, což je na Anušku vážně hodně.
     S mamkou jsme si oddechly, uložily štěňata do bazénku a šly jsme spát. Byly 4h ráno. Až do 7h ráno jsem vracela štěňata k Anušce, když jí náhodou zabloudila. Vydávala pak příšerný kvikot, a tak jsem nemohla spát.

      Ze spaní tedy nebylo nic, ale to přece nevadí, hlavně že jsou všichni zdraví!

Štěňátka
Beruška York z Havraního hnízda – 128g – 1h ráno
Bruno York z Havraního hnízda – 140g – 2h ráno
Brixík York z Havraního hnízda – 138g – 3:30h ráno